Při testech inteligence se připravte na úkoly z následujících tématických oblastí:

• verbální myšlení: dovednosti, které zahrnují práci s jazykem a se slovy;
• numerické myšlení: dovednosti v zacházení s čísly;
• prostorové myšlení: prostorová představivost;
• v některých testech je sledována také schopnost koncentrace a udržení pozornosti.

Verbální myšlení
“Verbálním myšlením” rozumíme dovednost zacházet s jazykovým materiálem. Popisuje, jak je dotyčný schopen vyjadřovat se pomocí písmen a slov, jakož i vytvářet vztahy mezi abstraktními pojmy.

Numerické myšlení
“Numerické myšlení” představuje dovednost zacházet s čísly a matematickými operacemi. Numerické myšlení také souvisí se schopností vyvozovat závěry. IQ v oblasti numerického myšlení udává, jak dotyčný umí pracovat s čísly a jejich vzájemnými vztahy, popř. jak dobře dokáže řešit početní a matematické problémy. Dovednost zacházet s čísly je důležitá obzvláště pro pracovní pozice v oblasti obchodní, technické, jakož i IT, protože tam hrají matematické myšlení a početní dovednosti důležitou roli.

Prostorové myšlení
Termínem “prostorové myšlení” se označují ty kognitivní schopnosti, které jsou zapotřebí při zacházení s různými prostorovými vztahy. K prostorovému myšlení patří mj. následující schopnosti:

• schopnost vnímat to, co je společné objektům jak na ploše, tak v storu a v čem se liší,
• schopnost najít logické pokračování řady objektů,
• schopnost spojit dvourozměrné objekty,
• prostorová představivost.

Dovednosti z oblasti prostorového myšlení jsou důležité v následují situacích, s nimiž se setkáváme v běžném životě i v práci:

• pro zkoumání a interpretaci výkresů,
• při vnímání symbolů a příkazů v uživatelském rozhraní počítače,
• při popisování technických předmětů pomocí výkresů,
• pro rozeznávání a opětovné poznávání obličejů,
• při vytváření podkladů pro prezentaci.

Ca nám řeknou vědci zabývající se inteligencí

V našem jazykovém úzu je „inteligence” tak samozřejmě používaným pojmem, že se možná ptáte, k čemu jsou ještě dobré definice. Kromě toho se inteligence zdá být něčím žádoucím: Inteligentní chce být každý. Nazvat někoho „neinteligentním” se naproti tomu vůbec nesluší. Tím však není otázka, co se vlastně pod pojmem „inteligence” rozumí nebo má rozumět, stále zodpovězena. Podobně se stále ptají vědci, kteří se inteligencí zabývají z hlediska čistě vědeckého.

Existují dvě základní možnosti, jak experti v tomto případě problém řeší:

Pragmaticky: Vyberou jednotlivé dovednosti, o nichž se domnívají, že mají co do činění s inteligencí.
Teoreticky: Vytvoří teoretický model, který obsáhle popisuje inteligenci, a následně se v rámci tohoto modelu zabývají jednotlivými rozumovými schopnostmi.

Testy IQ, měření bez teoretických východisek

První přístup, který volí většina vědců zabývajících se inteligencí, si můžete velmi jednoduše vyzkoušet i vy. Na následujících řádcích najdete příklady jednotlivých rozumových schopností:

• rychlost vnímání
• chápání prostorových vztahů
• vizuální paměť
• porozumění jazyku, porozumění slovům
• flexibilita myšlení
• logické myšlení
• schopnost rozpoznat pravidelnosti
• početní dovednosti

Dimenze inteligence

• myšlení vázané na pozorování
• nápaditost a produktivita
• schopnost koncentrace
• formálnělogické myšlení a schopnost usuzování
• numerické myšlení
• verbální myšlení

Tímto způsobem bylo objeveno velké množství různých rozumových schopností. Avšak takovýto výčet se stane poměrně rychle nepřehledným. Proto „pragmatičtí” vědci rozdělují jednotlivé schopnosti do určitých skupin.

IQ nad 140 (0,2%)
Osoby s IQ nad 140 patří mezi génie své doby. Absolutní předpoklady pro tvůrčí činnost, určuje ostatním směr poznání.

IQ 131 až 140 (2,8%)
Výjimečně vysoká inteligence, taktéž mimořádné předpoklady pro tvůrčí činnost.

IQ 121 až 130 (6%)
Vysoce nadprůměrná inteligence. Osoby s touto hodnotou IQ nebudou mít problém s vystudováním vysoké školy a mají možnost dosáhnout vynikajících výsledků v tvůrčí a manažerské činnosti.

IQ 111 až 120 (12%)
Nadprůměrná inteligence. Vystudují vysokou školu a mají reálnou možnost získat mimořádné pracovní místo.

IQ 101 až 110 (25%)
Vysoce průměrná inteligence. Pravděpodobnost dokončení vysoké školy. S velkou důsledností a pracovitostí může získat společenské zařazení předchozí kategorie.

IQ 91 až 100 (25%)
Průměrná inteligence, zvládne složit maturitní zkoušku a v zaměstnání se uplatní ve středním postavení.

IQ 81 až 90 (10%)
Slabě podprůměrná inteligence. Zvládne základní školu a uplatní se v manuálních profesích.

IQ 71 až 80 (10%)
Nižší stupeň mentální retardace, základní školu zvládne jen s problémy.

IQ 61 až 70 (6,8%)
Lehká mentální retardace, s dobrým vedením dokončí zvláštní školu.

IQ do 50 (2%)
Střední mentální retardace. Zvládne se o sebe postarat, ale vzdělání není možné.

IQ do 20 (0,2%)
Těžká mentální retardace. Vzdělání ani výchova není možná.

Kde všude se testů inteligence využívá

Uvažujme nejprve o základní otázce, a sice proč jsou testy inteligence při výběru uchazečů o studium nebo o zaměstnání vůbec používány. Na tomto místě nám pomůže definice Williama Sterna, německého vědce zabývajícího se výzkumem inteligence, který definoval inteligenci následovně:

“Inteligence je obecná schopnost individua vědomě přizpůsobit své myšlení novým požadavkům; je to obecná duševní přizpůsobivost novým úkolům a podmínkám života”

Sternova definice vystihuje docela dobře naše běžné představy o inteligenci. Mimo to jeho definice ozřejmuje, proč mají především firmy zájem o to, aby našly pokud možno takové zaměstnance, kteří disponují v dosta-tečné míře duševním potenciálem, jako je inteligence. To nás přivádí hned k další otázce, zda a jak souvisí IQ s úspěchem v zaměstnání, a to buď obecně nebo na určité pracovní pozici.

Co vypovídá IQ o úspěchu v zaměstnání

Intuitivně se většina lidí domnívá, že vyšší IQ znamená větší úspěch v zaměstnání a že člověk s nižším IQ bude pravděpodobně pracovně méně úspěšný. Vědecké studie týkající se této problematiky však podávají jiný obraz celé situace. V žádném výzkumu se nepodařilo prokázat významnou souvislost mezi IQ člověka a jeho pracovním úspěchem. Hodnota IQ nedovoluje tedy činit předpovědi ohledně budoucího úspěchu v zaměstnání. Nebo jinak řečeno: Člověk s nižším IQ může stejně tak dobře dosáhnout úspěchů ve svém zaměstnání, jako může člověk s vysokým IQ pracovně neuspět.

Měření speciálních schopností

Kromě pouhého IQ může být pomocí vhodných IQ testů popsáno samozřejmě také, jak je na tom dotyčný v oblasti verbálního myšlení, numerického myšlení a prostorové představivosti, tzn. kde se nacházejí jeho silné stránky. A právě přivýběru vhodného povolání představuje tato metoda zajisté rozumné hledisko – i když ne jediné rozhodující. Zatímco například v Německu jsou testy inteligence používány před vším v oblasti pedagogické, v USA je možné najít příklady, kdy byly a jsou testy inteligence využívány při výběru nových zaměstnanců.

Příklad: Výběr vojáků v americké armádě
Když vstoupily USA v roce 1917 do první světové války, bylo zapotřebí najít v krátké době velké množství vojenského personálu. Američtí psychologové proto vyvinuli pro armádu odpovídající testy. Podle výsledků testů včetně IQ testů byly testované osoby navrhovány na různé činnosti či pozice. Jen v letech 1917-1919 byly tímto způsobem testovány přibližně dva miliony lidí.

Zdokonalená verze původních testů byla použita ve druhé světové válce při testování zhruba deseti milionů lidí. Časem byly vyvinuty pro jednotlivé složky armády speciál testy, které měří speciálnější schopnosti.
Velkoplošné použití v armádě zajisté přispělo i k využití testů inteligence v civilní oblasti. Úspěch, který testy inteligence v armádě zaznamenaly, ukázal, jak jsou užitečné při výběru zaměstnanců, přičemž je třeba brát ohled na to, že výsledky těchto testů byly při výběru zaměstnanců využity jako podpůrné, a ne jako jediné rozhodující kritérium.

Duševní požadavky v zaměstnání a IQ
Výpovědní hodnota IQ o tom, jak moc se daná osoba hodí pro určitou práci je obecně o to vyšší, o co větší jsou duševní požadavky pro výkon příslušní práce. Vysoká inteligence je přitom nutnou podmínkou, avšak v žádnéní případě sama o sobě nestačí. I lidé s vysokým IQ musí vytrvale a pilně prácovat, když chtějí být v zaměstnání úspěšní. Do té míry představuje výše kritérium, kterého lze využít pro předběžný výběr uchazečů při obsazová pozic náročných z hlediska duševního. Další charakterové vlastnosti, které musí uchazeč mít, musí být však podchyceny zvlášť.

Příklad: Test pro technické profese
Při výběru učňů na různé technické profese se měří pomocí speciálně vyvinutých testů také manuální dovednosti. Měření takovýchto specifických dovedností je schopno předpovědět budoucí profesní úspěch mnohem lépe, neň by toho byla schopna celková hodnota IQ.

Myslíte si, že vám hvězdy mohou odhalit tajemství vašeho budoucího vztahu? Stačí jen znát datum narození a znamení, ve kterém jste s partnerem zrozeni. Zjistěte, mezi jaké živly patříte a jestli by vám to mohlo klapat! Je tady první hvězdný díl…

Obecně o inteligenci

Inteligence je jeden z nejdůležitějších pojmů, kterými se zabývá psychologie. Inteligence je totiž vrozená vlastnost člověka, která teprve dále určuje jeho schopnosti. Každé narozené dítě má totiž již svou vrozenou inteligenci. Tu podědí buďto nějakým způsobem po rodičích, ale také se stává, že dítě nemusí být nutně stejně inteligentní jako jeho rodiče.

Mnoho lidí se mylně domnívá, že inteligence člověka závisí na tom, jak se například učil ve škole, respektive jaké má dítě známky. Školní výsledky dítěte mají s inteligencí člověka jistou souvislost, ale určitě školní výsledky neovlivňuje jen inteligence. K určení inteligence člověka jsou proto naprosto nevhodné školní známky, které ukazují naučenou inteligenci (tedy vědomosti člověka a jejich úroveň), nikoli inteligenci vrozenou. Ta se měří pomocí např. IQ testů.

Co je to IQ?

Jedná se o označení pojmu Inteligent quotient, česky inteligenční kvocient. Je vyjadřován číslem, které udává výši inteligence daného člověka. Historie IQ je poměrně dlouhá, mnoho lidí se snažilo na základě testů inteligence mnoha lidí vyvodit vzorec, kterým by se dala inteligence vyjádřit. Nejlépe se to podařilo Němci Williamu Sternovi, jehož vzorec pro výpočet IQ se používá až dodnes.

Výpočet IQ

Vzorec IQ jeho výši počítá jakožto podíl mentálního a chronologického věku člověka. Mentální věk je zde odhad určený dle nejtěžších úloh, které řešitel zdárně vyřešil v IQ testu. Chronologický věk je jeho skutečně věk v letech. Tento podíl je následně vynásoben číslem 100.

http://www.iq-test.cz/?d=2017

http://www.hodimeseksobe.cz/?d=1446

http://www.prace-namiru.cz/?d=1508

Inteligence je to, co je měřeno testy inteligence

Testy inteligence existují přibližně sto let. Skládají se z otázek a úkolů k jednotlivým rozumovým schopnostem. IQ je dáno počtem správně vyřešených úloh, který je srovnán s průměrnými hodnotami vhodné srovnávací skupiny (např. maturantů). Jak testy inteligence fungují a o čem vypovídá hodnota IQ, se dozvíte právě v této kapitole.

Francouzský psycholog ALFRED BINET začal roku 1904 provádět sérii výzkumů, jejichž cílem bylo vyvinout použitelný nástroj k předpovědi školního úspěchu. Proto musel přemýšlet o tom, které dětské vlastnosti chce testovat. BINET vyhledal úkoly různého druhu (pro porozumění řeči, početní rychlost atd.). Každý testový výkon měl být porovnán s průměrnou úspěšností ostatních dětí stejného věku. Průměrně nadané dítě určitého věku umí řešit určité úkoly a jiné ne. Úkoly bylo tedy možné seřadit podle věku (úkoly, které vyřeší děti tříleté, čtyřleté atd.). Z úspěšně vyřešených úkolů celého testu lze určit výkon průměrně inteligentního dítěte určitého věku. BINET pojmenoval tuto schopnost podat výkon jako mentální věk.

Zavedením nového měřítka bylo možné tento test uzpůsobit tak, aby nezávisel na věku. WILLIAM STERN roku 1914 spočítal kvocient inteligence (IQ) podle vzorce IQ – mentální věk / chronologický věk x 100. Jestliže je desetileté dítě schopno vyřešit všechny testy včetně jednoho, který vyřeší průměrné jedenáctileté dítě, jeho mentální věk je 11 let a kvocient inteligence 110.

Typickým schopnostem daného mentálního věku odpovídají podle BINETOVY testové baterie (1911) tyto úkoly:

• tříleté dítě: umí ukázat nos, oči a pusu;
• pětileté dítě: umí spočítat čtyři hračky;
• sedmileté dítě: umí ukázat pravou ruku a levé ucho;
• devítileté dítě: umí slovo používat v různých významech;
• dvanáctileté dítě: umí vytvořit ze tří předložených slov větu;
• dospělý: umí uvést tři rozdíly mezi „prezidentem” a „králem”.

Kdo jsou géniové?

• Génius je osoba, která dokáže v nějakém svém oboru věci mimořádného významu. Proto se říká, že géniem může být výborný kuchař i zahradník.
• Géniové jsou lidé schopní přicházet na nestandardní řešení a možnosti, díky nimž lidstvo zvládá řešit úkoly dosud neřešitelné.

Inteligence

Inteligence je schopnost řešit nové problémy, schopnost myšlení (s ohledem na její měřitelnost).
Měření inteligence není jen „měření”, ale současně i definování inteligence. To vede k tautologickému konstatování, že inteligence je vlastně to, co měří testy inteligence. Za těchto okolností mají rozhodující význam nástroje měření – testy inteligence: Neslouží jen ke zjištění rozložení měřené vlastnosti, ale také k určení, jaké vlastnosti mají vůbec být měřeny. Testy inteligence by měly být sestavovány z reprezentativního katalogu úkolů, který je k dispozici pro co nejvíce životních problémů řešených myšlením. Průměrný výkon v takovém testu musí odpovídat průměrné inteligenci (Inteligenční kvocient – 100), odchylky jsou vyjádřeny jako hodnota rozptylu. Inteligence se skládá z jednoho obecného faktoru (ten umožňuje na základě jednoho testu předpovědět výsledek jiných testů) a z více speciálních faktorů, tzv. primárních faktorů (které mají být navzájem co nejvíce nezávislé).
Problém nadání versus prostředí vyjde najevo tehdy, když se ptáme po příčinách a podstatě inteligence. Nelze zpochybnit existenci zděděného ani získaného podílu inteligence.